Zprávy ze školky v přírodě
třídy Ještěrek a Cvrčků


24.5 - 31.5

Pátek
24.5
Ahoooooj milí rodičové, posíláme první krkonošský pozdrav a velikananánskou pusu!

Cestu jsme zvládli na jedničku a při příjezdu nás mile pošimralo Krakonošovo sluníčko. A nejenom to, už od autobusu nás lákala vůně výborného obídku a to skvělá zelňačka a kuřátko s brambory, to Vám ale byla bašta.
A protože nejsme žádní lenoši, byť bydlíme v penzionu Lenoch, vydali jsme se na první průzkum okolí. Postavili jsme několik domečků, potkali první zvířátka (srnku, káně a žížalu), rozhlídli jsme se po okolí, zda nenajdeme nějakou zprávu, ale zatím nic.
Na výletě nám vyhládlo a úžasné rizoto nám zaplnilo bříška.
Teď už sedíme v pyžámcích, posloucháme kočičí pohádku a těšíme se na naše první sny, určitě budou o Vás, protože Vás máme moc rádi.
Posíláme Vám pusu na dobrou noc a držte nám palce, ať se nám daří pátrání po Bertě. Vaši miláčci

Sobota
25.5


Neděle
26.5

Pondělí
27.5.

Útetý
28.5.


Středa
29.5.


Čtvrtek
30.5.


Pátek
31.5.

Zprávy ze školky v přírodě
třídy Čmeláků a Žabiček


17. 5. - 24.5. 2019

Pátek
17. 5.

Hoj, hoj, hoj, milá maminko a tatínku... :)

Nemůžeme uvěřit vlastním očím, ale náš sen o škole v přírodě se začíná stává skutečností.. Cesta autobusem byla jeden velký zážitek. Nejen, že jsme celou cestu švitořili a představovali si, co vše nás čeká, ale také jsme díky skvělému panu řidiči shlédli krásnou pohádku, která nás doprovázela přímo až k penzionu. Už při příjezdu nás vítalo sluníčko, zpívaly nám ptáčci a uvítali nás moc milí zaměstnanci, kteří nám připravili opravdu lahodný oběd ( krémová polévka a rýže s masem na paprice). Poté přišla velká chvíle, na kterou jsme se opravdu těšili - ubytování na pokoje. Vše jsme zvládli naprosto s přehledem. Odpoledne jsme se vydali na krátkou procházku po okolí. Co vám budeme povídat - krásná příroda, sluníčko, obloha plná modrých mráčků, usměvavá nálada všech pí. učitelek a my... Tomu se prostě říká báječné chvíle s kamarády. Protože jsme byli strašně natěšeni na hry u chaloupky, procházka netrvala dlouho. A představte si, dočkali jsme se :) hráli jsme vybíjenou, přehazovanou, skákali jsme přes lano, kreslili jsme křídou, posílali si jiskru pro štěstí atd.. Určitě si dovedete představit naše spokojené a usměvavé tvářičky... Nadšení nebralo konce, ale čas je tady strašně neúprosný. Než jsme se pořádně vyřádili, přišel čas večeře. Ale ještě předtím jsme si každý nakreslili zážitek do svého deníčku z prvního dne. K večeři nám paní kuchařky uvařily oblíbené rybí prsty a bramborovou kaši. Nevíme jak vy, ale my máme plná bříška, protože to bylo jedním slovem boží. Pak už přišel čas pohádky, kterou nám dnes přečetla paní učitelka Janička. Společně jsme si zazpívali vtipnou a veselou písničku Když jde malý bobr spát a přesunuli se na pokoje, kde už nás čekala již oblíbená a hlavně osvěžující sprška. To vám bylo tak legrační... A než jsme se nadáli, byli jsme všichni v pyžamku a ve svých postýlkách... Společně jsme si popřáli krásnou dobrou noc, aby nás blešky štípaly celou noc. Teď už všichni spinkáme a sníme o dalším dobrodružství, které nás tu čeká. Víme totiž, že každý den přijdou nezapomenutelné zážitky!

Všem vám posíláme pusinku na dobrou noc, aby se vám spinkalo tak krásně, jako se spinká teď nám... :)

PS: nesmutněte, prosím, vše jsme dnes zvládli bez slziček a s velkým úsměvem na tváři, který nebral konce...

Máme vás moc rádi, vaše drobátka...

Sobota
18. 8.

Mamíííííí, tatíííí, tak už jsme tu zas! :)
My ani nevíme, čím začít.. Je toho tolik, že naše srdíčka nepřestávají plesat štěstím a radostí. Včera jsme uléhali do postýlky natěšeni na dnešní den a věděli jsme, že se máme na co těšit. A taky že jooo.. Ráno jsme se probudili do nebesky modré oblohy a už na nás vykukovalo sluníčko. Takové ranní probuzení, kdy slyšíte zpívat ptáčky, povídáte si ještě v pelíšku s kamarády, je prostě nádherné... Paní učitelka Verunka si pro nás připravila ranní rozcvičku plnou legrace, smíchu a rošťáctví - až jsme se za bříško popadali. Pak už přišel čas snídaně a věřte, že naše očka nevěděla, na čem si smlsnout dřív.. ( koblížek, tousty, koláčky, lupínky - však sami uvidíte). Než nám slehla bříška, pohráli jsme si a hlavně objevili první dopis od kamaráda Bohouše.. Nejen, že nás moc krásně přivítal, ale také nás hned pochválil, že jsme skvělá parta kamarádů a měl pravdu! V dopise se objevil náš první velmi důležitý úkol - najít Čmelákovník. Že nevíte co to je? Nebuďte smutní, my jsme to taky nevěděli, ale vypátrali jsme to! A díky tomu už také víme, kdo je Vendelín.. :) Kousek od chaloupky jsme objevili... - ne, nepovíme, zkuste to vypátrat pomocí fotek taky :) Byli jsme tak nadšeni, že jsme samou radostí nechtěli ani do chaloupky a vrhli jsme se na stavení domečků v lese. Ale bohužel, čas utíkal jak voda a my se vydali na oběd. Naše bříška jsme naplnili vynikající sekanou. A co nás čekalo odpoledne? Něco prostě úžasného - procházka k místní kapličce, kde jsme objevili jedním slovem nádhernou krajinu ( louka posetá pampeliškami, azurová obloha s bílými mráčky a panorama hor se sněhem). V tu chvíli jsme dostali báječný nápad - užít si chvíli relaxace s kamarády. Až uvidíte fotky, pochopíte, že větší zážitek z odpolední procházky jsme mít opravdu nemohli. Po návratu z procházky nás čekala skvělá večeře ( špenát od Pepka Námořníka) a hlavně naše první pošta. S úžasem a s natěšením jsme pečlivě poslouchali, kdy paní učitelky zavolají naše jména. A všichni jsme se dočkali. Pak už přišla pohádka na dobrou noc, tentokrát v podání paní učitelky Romanky. Jak už ale víte, po pohádce následuje sprška, čtení pohledů, které nás opravdu moc potěšily a zahřály na srdíčku, uložení do našich pelíšků a pohlazení od paní učitelek na dobrou noc. Dnes jsme obzvlášť usínali s plnou náručí, protože jsme se tulili nejen ke svým plyšákům z domova, ale hlavně k našemu novému kamarádovi lišákovi Vendelínovi. Teď už sníme o dalším dobrodružství, které nás čeká.

Přejeme vám tak krásné snění, jako máme my a posíláme obejmutí a pohlazení, maminko a tatínku!!

PS PRO VŠECHNY RODIČE: Hláška dnešního dne - KONEČNĚ SE DOBŘE NAJÍM :) :)

Neděle
19. 5.

Hlášení dne! Naše zlaté rodinky.. Máme za sebou další, již druhý den v Rokytnici. Dnešní vyprávění bude opravdu jedinečné, protože i my jsme zažili jedinečný den.. :) Ještě teď jsme plni tak krásných zážitků, že nevíme, co napsat dřív. Představte si, že první noc s Vendelínem byla naprosto kouzelná. Všichni jsme spali jak andílci a nechali jsme si zdát ty nejkrásnější sny. Ráno nás probudila vůně linoucí se z kuchyně a tak jsme věděli, že už je čas snídaně. Nechceme vám nic říkat, ale ty snídaně tady jsou tak báječné, že si každý den všichni přidáváme... :) Taky máte doma k snídani takové dobroty? :)) Jestli ano, tak máte určitě boule za ušima jako my.. :) Hned dopoledne jsme našli další vzkaz, dopis od Bohouška. Nešetřil chválou a říkal, že na tak šikovné a bystré děti, jako jsme my, čekal netrpělivě celý rok a že je rád, že se dočkal. Víte, jak nás to potěšilo? Představte si, že nám Bohouš napsal, že nám zřejmě dnes poteče do botiček a máme mít oči na šťopkách. Nevíte proč? My nejdříve také ne, ale nejsme žádná béčka a pomocí nápověd jsme vypátrali, že nás čeká výlet za naší kamarádkou, žabkou Mumlavkou k Mumlavským vodopádům :) To bylo radosti, nespočetně. Poprosili jsme tedy pana řidiče, zda by nás dovezl do Harrachova a potom i zpět k chaloupce - a protože je velmi vstřícný, nebyl s tím žádný problém! Takže přišlo už jen čekání do odpoledne, abychom mohli vyrazit. A víte jak to je, když se na něco těšíte, nemůžete se dočkat... A tak jsme si tuto chvíli krátili sportovním dopolednem u chaloupky - skákali jsme po stopách, chodili na chůdách, házeli míčky do koše a skákali jsme do kroužků.. Bylo to fakt príma, protože nám k tomu všemu krásně svítilo sluníčko, šuměly stromy a po obloze se proháněly bílé mráčky. A pak už přišel oběd. Dnes byl oběd vynikající a kdybychom všichni měli bílá trička, jistě byste uhodli, na čem jsme si smlsli... Taková rajská omáčka, to je prostě žůžo. :)
A pak už přišla ona chvíle... Cesta za velkým dobrodružstvím, k vodopádům. Oči jsme měli stále nastraženi, protože jsme čekali, kdy a kde se objeví naše kamarádka Mumlavka. Doufali jsme, že se s ní potkáme přímo u vodopádu,jako vloni, ale bohužel, nikde nebyla.. Nicméně i tak jsme si chvíle u vodopádů užili, přestože jsme nemohli jít až přímo k nim - přeci jen byl silný proud a hodně vody, a tak jsme museli být opatrní. Ale nebojte, i tak jsme díky paním učitelkám zvládli udělat krásné fotky. Však sami uvidíte... Po cestě k autobusu jsme se ještě zastavili u liščí stezky, abychom si protáhli svá tělíčka. Bylo to fakt super :) Přestože jsme byli trochu smutní, že jsme neobjevili Mumlavku, stále jsme čiperně pozorovali okolí, zda se přeci jen neukáže. A víte co? DOČKALI JSME SE. Představte si, že na nás čekala v autobuse a měla pro nás všechny báječné překvapení - a to čepičky na naše chytré hlavičky. Nemohli jsme uvěřit vlastním očím. Žabce Mumlavce jsme poděkovali a vyrazili jsme zpět do chaloupky, protože nás čekal velmi důležitý úkol. Poznáte z našeho pokřiku jaký? ,, Kdo neskáče není Čech, ho, hop, hop...´´ Joooo, uhádli jste. Samozřejmě fandit našim hokejistům... Jenže pak už přišel čas naplnit si bříška na dobrou noc, aby nám v nich neškrundalo.
Samozřejmě nechyběla pohádka od paní učitelky Verunky, pohledy od vás, které jsou srandovní a nám vždy vykouzlí úsměv na tváři a také písnička Když jde malý bobr spát. Pak už jsme se rozutekli do svých pokojíčků, osvěžili svá tělíčka sprškou, pořádně si vyčistili zuby, jako ten bobr, a zalehli do postýlky. Plni dojmů z dnešního dne jsme ulehli do pelíšků, užili si pohlazení po vláskách, zavřeli očka a spinkali, jako by nás do vody hodili.
Prostě zážitků s Vendelínem máme opravdu hodně a víme, že každý z nich bude neopakovatelný.

Nastotisíckrát vás pozdravujeme, posíláme moc moc pusinek a obejmutí tak pevné, jako je naše přátelství s Vendelínem. Pac a pusu, vaše lásky...

Pondělí
20. 5.

Jedna, dvě, Honza jde..., krávy, krávy, jak si vlastně povídáte..., když jsem byla malá, tak to bylo kratší, ta cesta, Jaruško...:)) jééé, mamko, taťko, to už je zase čas vám psát..? Achjo.. my samým nadšením prožíváme každou chvíli a tak nám čas strašně utíká.. Tak pozor, letí k vám další vyprávění.. Určitě už netrpělivě čekáte, jaké zprávy vám dnes pošleme. Samozřejmě takové, jako každý den, legrační, protože my tady nic jiného, než je smích, legrace, zábava, radovánky nezažíváme. Představte si, že jsme ráno lenošili až do půl osmé a všichni jsme se vyspinkali dorůžova. Přestože se na nás obloha mračila, úsměv nám z tváře nezmizel. Jako každé ráno jsme si nacpali pupíky výbornou snídání - což je vám určitě jasné, protože se nad jídlem rozplýváme každý den.. :) Protože s plným bříškem nemůže dovádět, tak jsme si stavěli domečky ze stavebnic, kreslili obrázky pro vás, ale i nás (na památku), skládali puzzle, hráli pexeso, člověče apod. Také jsme netrpělivě vyhlíželi sluníčko a snažili se zahnat déšť. Nicméně jsme se rozhodli, že i když je to počasí tady v Rokytnici popletené ( chvíli prší, chvíli fouká, chvíli svítí sluníčko), nenecháme si den ničím pokazit. Však soutěžit a sportovat můžeme i v chaloupce. A hlavně, nejsme žádné bábovky a ani z cukru a tak nám pár kapek rozhodně nevadí. Proto jsme si dopoledne vyběhli zahrát naší oblíbenou hru vybíjenou. Představte si, že paní učitelky žasly, jak jsme mrštné, hbité a umíme se vyhýbat míči. A hlavně jsme měli strašnou radost, když nás paní učitelky netrefily, A to se tak snažily :) Takže hrát vybíjenou je opravdu veliká švanda. Až se vrátíme, zahrajete si s námi taky? Prosíííííííím :)) K obědu nás dnes čekal obalovaný květák a brambůrky - všichni jsme vše zbaštili a někteří si i přidali. Odpoledne se nebe nad chaloupkou opravdu mračilo. Ani jeden paprsek se neobjevil, i když jsme poctivě zpívali ,, Sluníčko, sluníčko, popojdi maličko´´ A tak nám Bohouš navrhl, že nám pustí pohádku. Během té pohádky nám aspoň slehlo bříško a tak jsme byli připravení na soutěž družstev. Museli jsme se pořádně soustředit a hlavně spolupracovat... Ale tak jsme se nasmáli a hlavně jsme zvítězili naprosto všichni. Jak říkáme, jsme prostě šikulky a žádná výzva, nová hra nás neodradí od toho, abychom si užili velikou zábavu. Víte ale, co přišlo během soutěžení? Představte si, že na nás začaly vykukovat paprsky sluníčka a přestaly padat kapky deště. Což bylo znamení se rychle obléci a vyrazit na procházku. Sbalili jsme s sebou Vendelína a vyrazili jsme na procházku do přírody. Došli jsme dokonce až do města, kde jsme si užili lanovou dráhu pro děti. Jůůůůůůůů, to bylo něco fakt parádního. Ale museli jsme se pomalu vracet k naší chaloupce, protože se blížil čas večeře. Celou cestu jsme přemýšleli, co budeme mít dobrého, ale hlavně, jestli přišla naše oblíbená pošta, na kterou se opravdu vždy těšíme. Kdybyste viděli ty naše rozzářená očička, když slyšíme své jméno, jásali byste nadšením. Pak nám paní učitelka Danielka přečetla pohádku, společně jsme si zazpívali ,, Když jde malý bobr spát´´ a rozutekli jsme se do svých pokojíčků. Dneska bylo sprchování opravdu jedna velká legrace, cachtali jsme s úsměvem od ucha k uchu. Potom nám paní učitelky přečetli pohledy, díky kterým jsme usnuli jak miminka. Šli jsme totiž spinkat s pocitem, že nás milujete tak moc, jako milujeme my vás a že se vám po nás stýská. Teď už jsme zachumlaný v peřinkách, máme u sebe Vendelína, pod polštářkem pohledy a sníme o vás, jak se na nás těšíte a hlavně, jak se těšíte na naše vyprávění.

Maminko, tatínku, žádné smutnění po nás.. I my jsme stateční a žádné slzičky u nás nevítězí...

Posíláme obejmutí, pohlazení, pusinku na dobrou noc a šibalské pošimrání.. :))

PS: věríme, že až se vrátíme, budete z nás mít hlavu jak pátrací balon, protože naše vyprávění nebude brát konce :))

Tak se opatrujte a zase zítra AHOOOOOOOOOOOJ

Úterý
21. 5.

Maminko, tatínku?? Babičko, dědečku?? Předem, než se rozepíšeme, jaký jsme prožili báječný den, chtěli bychom vám od srdíčka poděkovat za vaše pohledy... Vaše hlášky typu : Ahoj ...., koupili jsme ti pohled s krásnou Arielou, ale byla dopoledne s tátou doma, snědla všechny bombóny a trošku nám přibrala... nebo - Doufám, že si bereš každý den čisté trencle a fusky, ale moc to nepřeháněj, ať ti vydrží... či - Mamča se ptá, jestli si pořádně čistíš zubiska a myješ sejráky.. nás vždy strašně rozesmějí a o to lépe se nám usíná. Zdají se nám totiž veselé sny a ráno se probudíme vždy s úsměvem. Stejně jako dnes... Čerstvý vzduch nám zřejmě opravdu svědčí, protože z pelíšků se nám vůbec nechce a spinkáme co nejdéle, co to jde. Jako každý den, i dnes jsme byli už natěšeni na snídani. Po smlsnutí jsme si pohráli, dokreslili si obrázky z předešlého dne a chystali se na dopolední bojovku, neboli fáborkovanou. Představte si, že jsme tak odvážní, že jsme téměř všichni zvládli jít stezku odvahy sami. Nejen že jsme překonali strach z bojovky, ale také jsme zvládli plnit úkoly na různých stanovištích - ať už zazpívat písničku, či házet šiškou na cíl a nebo poznávat lesní zvířátka. Jsme na sebe opravdu pyšní! Pak už jsme radostně utíkali na oběd, protože nás čekali borůvkové knedlíky. Vážně jsme se olizovali až za ušima :) však fotky určitě mluví za vše... :)) K polednímu klidu jsme si dali sportovní fandění s Vendelínem u hokeje. To byly ale nervy, že? My byli napnuti jak špagát a chvílemi jsme ani nedutali. Počasí si s námi dneska odpoledne opravdu hrálo. Když už jsme se oblékli, že vyrazíme na procházku a zahrajeme si bombónkovanou, přišel slejvák. Mráčky se na nás opravdu mračily a za žádnou cenu nechtěly nahodit na své polštářkové tvářičky úsměv. Nezbylo nám, než zůstat v chaloupce. I tak jsme si ale zábavu našli. Kreslili jsme, stavěli různé domečky ze stavebnic, navlékali korálky, hráli deskové hry a nejvíce se nám líbilo, že jsme poráželi paní učitelky. Ale nezapomněli jsme a řídili jsme se heslem, že není důležité vyhrát, ale zúčastnit se a tak ani paní učitelky nebyly smutný. Naštěstí jsme mračící obláčky ukecali a tak nám vysvitlo, alespoň na chvíli, sluníčko. Hned jsme se tedy vydali na procházku, abychom si mohli zahrát další hry... Bohužel nás po cestě zastihla přeháňka, která nás nakonec donutila utíkat zpátky do chaloupky. Stejně už byl ale čas večeře, takže jsme nesmutnili. Nabaštili jsme se a netrpělivě čekali na pohádku. A víte co? Dočkali jsme se, tentokrát paní učitelka Jaruška byla ta, která nám přečetla pohádku o Medovníčkovi. Pak už přišla písnička ,, Když šel malý bobr spát,, a samozřejmě pohledy. Jak už jsme zmínili na začátku dnešního vypravění, pohledy nás opravdu velmi rozesmály, až jsme se za bříška popadali.. Následovala sprška, pyžamková párty, než se přečetly pohledy, a uložení do pelíšků. Pak pohlazení a pomačkání na dobrou noc, zachumlání do peřinek a zavření našich kukadel.

Maminečko, tatínku, babičko, dědečku, každý den je pro nás velký zážitek. S Vendelínem zažíváme velká dobrodružství, i když nám počasí občas moc nepřeje. My se však ničeho nezalekneme...

Tak zase zítra a už běžte taky spinkat... Posíláme pusinky, pohlazení a úsměv od ucha k uchu..

Pááááááááá, vaši milující rošťáci..

Středa
22. 5.


Čtvrtek
23. 5.

Juchůůůůůůů! Halóóóóóóóóóóóóóóó! Slyšíte nás? Tak ještě jednou! Mamííííí, tatííííí, už zítra! Píšeme vám poslední vyprávění z našeho dobrodružství ze školy v přírodě.. Na jednu stranu nás to mrzí, protože se nám tu moc libí, ale na druhou se už nemůžeme dočkat vaší náruče, vašeho pohlazení a hlavně toho, jak vám bude třeštit hlava z toho, jak ty naše pusinky nezavřeme :)) Ale nebojte se, věříme, že nám vše odpustíte a s radostí budete naslouchat našemu švitoření. No a teď k dnešnímu dni. Přestože jste nám přáli krásné počasí, posílali paprsky sluníčka, tak bohužel na nás hned ráno nevykoukly. Proto jsme se probudili do zamračeného dne, ale vůbec nám to nevadilo. Převlékli jsme se z pyžamek, vyčistili si klofáky a celý natěšení jsme čekali na snídani. Nebylo tomu jinak než jak jiné dny a my se dočkali. Budeme mít takové snídaně i doma? :)) ( i kdyby ne, tak se na vás zlobit nebudeme :)) Naše bříška byla plná, olizovali jsme se až za ušima a byli jsme rádi, že si můžeme pohrát v jídelně, protože bychom se asi nikam ,, nedokutáleli´´ Hlavně jsme neustále sledovali čas, protože jsme měli zprávu od kmotry lišky ( maminky Vendelína), že nás čeká další stezka odvahy a musíme jít každý sám, abychom si každý našli svůj poklad. Všichni jsme sebrali všechnu odvahu a opravdu jsme každý vyrazil sám. Kdybyste viděli ta rozzářená očička, když jsme objevili poklad, nevěřili byste vlastním očím. Kmotra liška nás obdarovala opravdu krásnými dárky a poděkovala za Vendelína, že jsme s ním strávili tak úžasný týden. Stezka odvahy nám končila těsně před obědem a tak jsme rychle naběhli do chaloupky, protože jsme si chtěli pochutnat na výborném obědě ( kuře s brambory). Pak už jsme museli chvíli odpočívat, protože jsme byli nacpaní jak valibuci :) a odpoledne přišlo to, na co jsme už od včera netrpělivě čekali. Ale to by nebyly naše paní učitelky, aby nás nenapínaly a neškádlily... Takže nás vzaly ještě na procházku, abychom se rozloučili s krkonošskou přírodou, zamávali všem stromkům a ptáčkům a zavolali poslední ahooooj. Pak jsme si na naše přání zahráli vybíjenou a už přišel ten čas! Přesunuli jsme se do pohádkové chaloupky a připravili se na divadelní představení. Čekala nás slibovaná pohádka O Budulínkovi v podání paní učitelek. No a chcete vědět, jaké to bylo? Jedním slovem fantastické... Za celý týden jsme se snad nenasmáli tak, jako při pohádce. Váleli jsme se smíchem, popadali se za bříška a i tvářičky nás zabolely z neustálého úsměvu. Bylo to opravdu boží a stálo to za to. Pak jsme si užili diskotéku a na závěr nám paní učitelky pouštěly hudební hádanky. Prostě odpoledne jsme si užili se vší parádou. Nakonec už následovala večeře, čtení pohádky, rozdávání pošty a další překvapení. Od paní učitelky Jarušky jsme dostali diplom za úklid pokojíčků a od všech paní učitelek diplom za báječně strávený týden na škole v přírodě. A už přišla naše večerníčková písnička Když jde malý bobr spát a utíkání do pokojíčků. Tentokrát jsme měli více práce než jindy, protože nás čekalo nejen drbání našich kožíšků, ale i balení kufříků. Vše jsme zvládli levou zadní a rychle jsem hupsli do pelechu. Paní učitelky nás naposledy na škole v přírodě uložily, přečetly pohledy, pohladily, poňuchňaly a popřály krásnou dobrou noc, aby nás blešky štípaly celou noc. A teď už spinkáme jak andílci, sníme o všem, co jsme tady prožili a těšíme se na ranní probuzení, protože víme, že pak už pojedeme domůůůů.

Vám přejeme taky krásnou dobrou noc a běžte spinkat brzy, ať máte na nás dostatek energie a síly zítra!
Posíláme vám co největší a nejpevnější obejmutí a pusinku na čelíčko...

Vaši rošťáci :) Moc se na vás těšíme a doufáme, že si nás zítra všechny vyzvednete :) PS: Prosíme, sledujte info o cestě zde na emailu. Budeme vás průběžně informovat, kde se právě nacházíme.
Pátek
24. 5.